Vysoká barokní karta 20. leden 2012, 22:25
Opera, kterou v sobotu uvidíme, bude novinkou, experimentem a současně další barokní „kartou“, kterou chce vytáhnout ředitel Metropolitní opery Peter Gelb. Aspoň to tvrdí v rozhovoru pro New York Times.
Kouzelný ostrov, aneb „barokní fantazie ve dvou dějstvích“ (jak zní podtitul) se pokouší navázat na tradici barokních pasticcií, která z praktických důvodů, často na přání pěvců, recyklovala již existující čísla do nové opery. Volba padla na árie Händelovy, Vivaldiho, Rameaua i dalších skladatelů. Autor libreta Jeremy Sams je podložil novým anglickým textem a uspořádal do příběhu, jenž vychází ze dvou her Williama Shakespeara – Snu noci svatojánské a Bouře.
Setkáme se tak s dvěma zamilovanými páry z první hry, které se ocitnou na Prosperově ostrově. Kromě postav jako je Prospero, Miranda, Ariel nebo Kaliban se v příběhu objeví i čarodějka Sycorax, Kalibanova matka, která je u Shakespeara pouze zmiňována. Tato role byla vytvořena pro Joyce DiDonato.
Podle dostupných informací by měly zaznít árie například z Händelových oper Semele a Atalanta, z oratoria Juda Makabejský, z Vivaldiho oper Griselda a Il Farnace nebo z kantáty Il Pianto di Maria od Giovanniho Battisty Ferrandiniho, která byla dlouho připisovaná Händelovi. Hudba francouzských autorů byla využita hlavně pro sborové a instrumentální scény.
A protože barokní opery vznikaly pro největší pěvecké hvězdy té doby, je i obsazení jaksepatří blyštivé, především pokud jde o obyvatele ostrova. Navíc se zvláštním hostem v osobě Plácida Dominga alias vládce moří Neptuna. Naproti tomu role čtyř zamilovaných byly svěřeny mladým zpěvákům z Lindemannova vzdělávacího programu. Se jmény inscenátorů – Julian Crouch a Phelim McDermott – jsme se setkali už u Adamsovy Satyagrahy. Nad hudební stránkou bude mít dohled americký specialista na starou hudbu William Christie. Nezbývá než si počkat, jak to všechno bude ve skutečnosti fungovat a jestli Peter Gelb skutečně vytáhnul z rukávu eso.
Obsazení sobotního přenosu, jak je ohlášeno k dnešnímu dni:
Prospero................David Daniels
Ariel......................Danielle de Niese
Sycorax.................Joyce DiDonato
Caliban.................Luca Pisaroni
Miranda.................Lisette Oropesa
Helena..................Layla Claire
Hermia..................Elizabeth DeShong
Demetrius...............Paul Appleby
Lysander................Elliot Madore
Ferdinand...............Anthony Roth Costanzo
Kvartet.................Ashley Emerson, Monica Yunus, Philippe Castagner, Tyler Simpson
Neptune.................Plácido Domingo
Continuo:
Bradley Brookshire: harpsichord
David Heiss: cello
Dirigent...............William Christie
Režie...................Phelim McDermott
Pomocná režie......Julian Crouch
Scéna..................Julian Crouch
Kostýmyr..............Kevin Pollard
Světelný design......Brian MacDevitt
Choreografie..........Graciela Daniele
Televizní režie........Barbara Willis Sweete
Vaše názory: [11]
Faustova cesta časem 9. prosinec 2011, 22:58
Gounodův Faust patří k nejoblíbenějším operám a také v historii Metropolitní opery hraje významnou roli. Právě tímto dílem byla totiž 22.října roku 1883 otevřena původní budova Metropolitní opery. Faust tu zazněl v italském jazyce, což nebylo nic neobvyklého, na počátku své existence Met uváděla v překladu do italštiny francouzské i německé opery.
Faust se poté objevoval v Met víceméně průběžně až do roku 1976. Na další inscenaci musel čekat až do roku 1990, kdy titulní roli zpíval Neil Shicoff. Roku 2005 následovala produkce s Robertem Alagnou a konečně minulý týden měla premiéru inscenace, kterou vytvořil 59 letý americko-kanadský režisér Desmond McAnuff, držitel Tony Award. Divadelník podepsaný dosud především pod činohrami a muzikály přenesl děj Fausta do první poloviny dvacátého století. Kanadský dirigent Yannick Nézet-Séguin už v Met nastudoval Carmen a Dona Carlose. Hostitelkou večera by měla být Joyce DiDonato.
Kromě už zmíněných tenoristů zpívali Fausta v Met například Giuseppe di Stefano, Jussi Björling nebo Nicolai Gedda. Markétku pak ztvárnily mimo jiné Geraldine Farrar, Pilar Lorengar, Victoria de los Angeles, Renée Fleming a Angela Gheorghiu.
Hlavní osobou, na kterou se bezesporu soustřeďuje pozornost diváků v divadle i v kinech, je Jonas Kafmann, který Fausta v Met zpívá poprvé a kterého za měsíc přivítáme v Praze. Nicméně povězme si něco více o představitelce Markétky, ruské sopranistce Marině Poplavské. Viděli jsme ji už v Donu Carlosovi jako Alžbětu, v Metropolitní opeře ztvárnila také další velké role, přesto zatím nevešla do širokého povědomí tak jako třeba Anna Netrebko. Za tuto svoji krajanku mimochodem před několika lety zaskočila v Covent Garden v Donu Giovannim, podobně i za Angelu Gheorghiu v Donu Carlosovi. V Metropolitní opeře místo Netrebko převzala Violettu, to když se Netrebko rozhodla tuto úlohu dále nezpívat.
Poplavskaya začínala jako devítiletá v dětském sboru moskevského Velkého divadla, kde také později vytvořila řadu rolí, včetně například Senty v Bludném Holanďanovi. Poté, co marně usilovala o předzpívání Valeriji Gergijevovi v Sankt Petěrburgu, odešla do Londýna, do operního studia při Covent Garden, kde na jevišti začínala jako třetí sudička v Soumraku bohů. V Metropolitní opeře debutovala roku 2007 jako Nataša v Prokofjevově Vojně a míru. Mezi další role, které v Met dosud vytvořila, patří ještě Liù v Turandot. Z jejích nejbližších evropských angažmá jmenujme Violettu, kterou má zpívat v únoru příštího roku v Mnichově.
Zde je ohlášené obsazení sobotního přenosu
Faust...................Jonas Kaufmann
Marguerite.............Maria Poplavskaya
Méphistophéles......René Pape
Valentin................Russell Braun
Siebel...................Michele Losier
Marthe..................Wendy White
Wagner.................Jonathan Beyer
Dirigent................Yannick Nézet-Séguin
Režie...................Des McAnuff
Scénografie...........Robert Brill
Kostýmy...............Paul Tazewell
Světelný design.....Peter Mumford
Choreografie..........Kelly Devine
Video design..........Sean Nieuwenhuis
Televizní režie........Barbara Willis Sweete
Vaše názory: [16]
Händelova hvězda v Met 2. prosinec 2011, 23:43
Rodelinda byla operou, která zahájila „händelovskou renesanci“ ve dvacátém století. Roku 1920 zazněla na prvním händelovském festivalu v Göttingenu, byť ve značně zkrácené a upravené podobě německého muzikologa, historika umění a velkého Händelova příznivce Oskara Hagena. Ten napřed prováděl Händelovy opery v soukromí se svou manželkou sopranistkou a s přáteli. Později se rozhodl představit je širší veřejnosti.
Když byla roku 1955 ve Velké Británii založena Händelova operní společnost, následovala další etapa znovuvzkříšení barokního génia. Roku 1959, k 200. výročí skladatelovy smrti, zazněla Rodelinda v Sadler‘s Wells Theatre spolu s dvěma dalšími Händelovými operami. Titulní roli zpívala mladá Joan Sutherland, stojící tehdy na prahu oslnivé kariéry. Z představení existuje i zvukový záznam. Poté následovala další provedení Rodelindy na různých scénách v Evropě i Americe.
Rodelinda, která poprvé zazněla roku 1725, vznikla pod šťastnou hvězdou úspěchů, jež Händel slavil po příchodu do Londýna. Je prostoupena bohatostí invence, vitalitou a citem pro vylíčení charakterů a duševních stavů. Postavy působí se svými osobními konflikty neobyčejně bezprostředně, a to přesto, že se příběh odehrává v 7.století na území dnešní Itálie, je zarámován politickými intrikami a doveden do happy endu, v němž se uchvatitel moci dobrovolně podrobí právoplatnému vládci. Tradiční forma opery seria tu došla výrazově silného, emocionálního naplnění. Rodelinda bývá někdy označována za jakousi předzvěst Beethovenova Fidelia, a to kvůli ztvárnění scén v žaláři i postavě manželky zachovávající věrnost nezvěstnému muži, o jehož osudu zpočátku nic netuší.
Úlohu královny Rodelindy psal Händel pro tehdejší primadonu, sopranistku Francesku Cuzzoniovou, která byla o rok dříve též první Kleopatrou v Juliovi Caesarovi. Do dějin opery vešla nejen svou (dobovými zprávami potvrzovanou) schopností vyzpívat vznosné a cituplné melodie, ale i rvačkou s rivalkou Faustinou Bordoniovou během představení Bononciniho opery Astianatte. Part Rodelindina manžela Bertarida byl určen slavnému kastrátovi Senesinovi. V inscenaci Metropolitní opery ho převezme přední německý kontratenorista Andreas Scholl.
Současná produkce, která měla premiéru roku 2004, byla vůbec prvním uvedením Rodelindy v Metropolitní opeře.
Zde je ohlášené obsazení sobotního přenosu
Rodelinda...............Renée Fleming
Grimoaldo...............Joseph Kaiser
Garibaldo............... Shenyang
Eduige....................Stephanie Blythe
Bertarido.................Andreas Scholl
Unulfo.....................Iestyn Davies
Flavio......................Moritz Linn
Dirigent................Harry Bicket
Režie...................Stephen Wadsworth
Scénografier............Thomas Lynch
Kostýmy.................Martin Pakledinaz
Světelný design.........Peter Kaczorowski
Televizní režie.........Matthew Diamond [Debut]
Vaše názory: [9]
Glassova apoteóza pravdy 18. listopad 2011, 21:53
Basbarytonista Eric Owens, kterého známe z Wagnerova Ringu, je ohlášen jako hostitel projekce pro labužníky. Glassova opera Satyagraha měla světovou premiéru roku 1980 v Rotterdamu, v režii Davida Pountneyho. Spolu s Einsteinem na pláži a Achnatonem tvoří jakousi trilogii, v níž skladatel vylíčil osudy mužů, kteří měnili svět. Zvláštní jemnost, měkkost, ba spirituálnost hudby posiluje fakt, že obsazení orchestru tvoří pouze smyčce a dřevěné dechy, nejsou zastoupeny žestě ani bicí.
Opera tematicky vychází z pobytu Mahátmy Gándhího v Jižní Africe na přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy se začaly formovat jeho myšlenky o nenásilném odporu. Nejedná se ovšem o chronologický životopisný portrét, spíše o volně uspořádaný sled různých událostí. Libreto vytvořil v sanskrtském jazyku skladatel a spisovatelka Constance de Jong s využitím posvátné knihy hinduismu Bhagavad Gita (Píseň vznešeného). Ta se většinou vydává samostatně, nicméně původně byla součástí eposu Mahábhárata o pradávné historii světa. Je považována za esenci indické duchovní moudrosti.
Glass v tříaktové opeře postupně přivádí na scénu kromě Gándhího i indického básníka Rabíndranátha Thákura, ruského spisovatele Lva N. Tolstého a amerického černošského vůdce Martina Luthera Kinga. Gándhího filozofii tak uvádí do dalších souvislostí. Glassův zájem o Indii i její hudbu, která ovlivnila jeho vlastní rukopis, se datuje do šedesátých let, kdy se v Paříži setkal s Ravi Shankarem při práci na hudebním doprovodu k filmu Chappaqua. Roku 1966 pak Indii navštívil osobně.
Současná inscenace byla připravena v koprodukci s Anglickou národní operou, která ji uvedla roku 2007. Existuje i vizuální záznam této opery, nikoli ovšem z Londýna, nýbrž ze Stuttgartu, kde byl pořízen rok po světové premiéře.
Zde je kompletní obsazení přenosu
M. K. Gandhi............Richard Croft
Prince Arjuna...........Bradley Garvin
Lord Krishna............Richard Bernstein
Miss Schlesen...........Rachelle Durkin
Mrs. Naidoo.............Molly Fillmore
Kasturbai................Maria Zifchak
Mr. Kallenbach..........Kim Josephson
Parsi Rustomji..........Alfred Walker
Mrs. Alexander..........Mary Phillips
Dirigent...................Dante Anzolini
Režie......................Phelim McDermott
Scénografie..............Julian Crouch
Kostýmy..................Kevin Pollard
Světelný design.........Paule Constable
Video Design.............Leo Warner, Mark Grimmer of Fifty Nine Productions
Televizní režie..........Barbara Willis Sweete
Vaše názory: [16]
Siegfriedova šance 4. listopad 2011, 20:02
V třetím pokračování tetralogie Prsten nibelungův se krom starých známých jako je Bryn Terfel, Deborah Voigt nebo Eric Owens setkáme s americkým tenoristou, který u nás není známý a také v Metropolitní opeře zatím působil hlavně jako cover. Jay Hunter Morris se k titulní roli v Siegfriedovi dostal poté, co odřekl původně ohlášený Gary Lehman.
Osobnost nového Siegfrieda nicméně pro nás není bez zajímavosti. V Metropolitní opeře totiž debutoval roku 2007 – jako Števa v Její pastorkyni! Dodejme, že po boku Karity Mattily a pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Ostatně kromě velkých wagnerovských úloh a dalších rolí svého oboru má na repertoáru i české opery. Kromě Števy zpíval i Lacu (Monte Carlo), Tichona v Káti Kabanové (San Diego) a Jeníka v Prodané nevěstě (Opera National du Rhin, Strasbourg). Na koncertním repertoáru má i Janáčkův Zápisník zmizelého.
Jeho kariéra se zatím odvíjela spíše mimo hlavní operní metropole, nicméně letos na jaře zpíval Siegfrieda v San Francisku. Jako Siegfried nastoupí v únoru i do nové produkce Soumraku bohů v Metropolitní opeře. Na jaře příštího roku by měl ztvárnit Tristana ve Velšské národní opeře a poté i na festivalu v Edinburghu.
Narodil se v Paříži, nikoli ovšem ve francouzské metropoli, nýbrž ve stejnojmenném městě v Texasu, podle něhož byl pojmenován i film režiséra Wima Wenderse Paříž, Texas. Jeho hudební kariéra začala zpíváním v kostele, kde za hudební produkce odpovídali jeho rodiče. Pozornost na sebe upoutal oklikou přes činohru, byť s operní tematikou. Roku 1995 účinkoval totiž ve Filadelfii ve hře Terrence McNallyho Master Class, která se inspirovala osobností Marie Callas. Dostal se s ní až na Broadway.
Podobně jako jiní američtí pěvci i Hunter Morris účinkoval ve světových premiérách oper amerických skladatelů. Objevil se v Adamsově Doktoru Atomikovi, v operním zpracování filmového hororu Moucha od Howarda Shorea, v Prévinově Tramvaji do stanici touha nebo ve světové premiéře opery Dead Man Walking od Jakea Heggieho (s tématem trestu smrti a se Susan Graham v titulní roli) jakož i v další novince od tohoto autora Moby Dick. Účinkoval rovněž v americké premiéře Messiaenova Sv.Františka z Assisi v San Francisku.
Uvidíme, jak svoji životní šanci v Metropolitní opeře využije. Roli Siegfrieda před ním v Met zpívali například Lauritz Melchior, Karel Burian, Wolfgang Windgassen, Hans Hopf, Jess Thomas, Manfred Jung, Wolfgang Neumann, Siegfried Jerusalem nebo Jon Fredric West.
Tady je ohlášené kompletní obsazení sobotního přenosu:
Siegfried...............Jay Hunter Morris
Brünnhilde.............Deborah Voigt
Wanderer...............Bryn Terfel
Erda......................Patricia Bardon
Mime.....................Gerhard Siegel
Alberich..................Eric Owens
Fafner....................Hans-Peter König
Forest Bird..............Mojca Erdmann
Dirigent..................Fabio Luisi
Sólo na lesní roh.......Erik Ralske
Režie......................Robert Lepage
Výtvarník scény.........Carl Fillion
Kotýmy....................François St-Aubin
Světelný design.........Etienne Boucher
Video.......................Pedro Pires
Televizní režie...........Gary Halvorson
Vaše názory: [14]
Dostaveníčko s Mozartem 28. říjen 2011, 22:30
29.října 1787 zazněl v Praze ve světové premiéře Mozartův Don Giovanni. Na den přesně po 224 letech odvysílá Metropolitní opera přenos „opery oper“.
Není bez zajímavosti, že to bude za celou éru HD přenosů poprvé, co se Met rozhodla vyslat do světa Mozartovu operu. Tedy s výjimkou Kouzelné flétny upravené pro děti, kterou odvysílala v první, víceméně ještě zkušební sezóně.
V titulní roli se představí polský barytonista Mariusz Kwiecien, kterého známe i z jeho loňského pražského recitálu a samozřejmě z přenosu Dona Pasquala. Giovanniho ztvárnil už na mnoha světových scénách, v Met zatím nikoli. Jak naši diváci vědí, premiéru a další dvě představení nezpíval kvůli poranění zad, které si vyžádalo akutní operaci. Zastoupil ho švédský kolega Peter Mattei. Nicméně jak jsme viděli a slyšeli v přestávkovém rozhovoru při Anně Boleynové, Kwiecien se zotavil. V dalším představení už zpíval (vypustil pouze slézání po žebříku v úvodní scéně) a objeví se i v přenosu.
V Met debutoval roku 1999 v Kátě Kabanové. „Byla to malá role, dirigoval sir Charles Mackerras a já byl hrozně nervózní. Pamatuji si jen tolik, že jsem zpíval o tom, že začíná pršet,“ řekl mi v rozhovoru pro MF Dnes. Zpíval přirozeně Kuligina.
Třebaže studoval v Polsku, Kwiecienova kariéra skutečně začala teprve v Americe, kde byl přijat do Lindemannova vzdělávacího programu. Ten je jinak určen především pro mladé zpěváky z USA a Kanady, nicméně výjimky jsou možné. „Přišel jsem s představou, že když mám krásný hlas, stanu se hned hvězdou a všechny dveře se otevřou. Jenže se neotevřely. Musel jsem se naučit respektovat práci, další zpěváky, manažery, být vždy připravený, zdokonalit si anglickou výslovnost, styl i herectví. Prostě bojovat. Byla to velká lekce toho, jak se pohybovat v operním byznysu,“ připustil. Dokonce i v Metropolitní opeře viděl hodně zpěváků, kteří se udrželi jednu dvě sezóny, a pak zmizeli. To naštěstí není Kwiecienův případ. Do Met se opět vrátí v březnu příštího roku, kdy bude zpívat Belcora v Nápoji lásky. Blíže našich hranic ho lze na jevišti vidět v lednu, kdy bude v Mnichově zpívat Posu v Donu Carlosovi.
Také Barbara Frittoli a Ramón Vargas u nás vystupovali, samozřejmě i Štefan Kocán. Sopranistka Mojca Erdmann přijede za měsíc koncertovat do Prahy.
Povězme si ještě něco o sopranistce, která bude zpívat Donu Annu, a která u nás není tolik známá. Marina Rebeka je další zástupkyní lotyšského pěveckého změní na světovém operním nebi. Rolí Dony Anny v Met debutuje. Studovala v rodné Rize a v Římě (Conservatorio di Musica Santa Cecilia). V říjnu 2007 zvítězila v renomované pěvecké soutěži Neue Stimmen v Güterslohu. První profesionální zkušenosti sbírala na rossiniovském festivalu v Pesaru, další cesty ji zavedly do vídeňské Volksoper, do operních domů v Erfurtu, Hamburgu, a samozřejmě i v Rize. V dubnu 2009 debutovala v La Scale jako Contessa di Folleville v Rossiniho Cestě do Remeše a v létě následoval debut na Salcburském festivalu, kde pod taktovkou Riccarda Mutiho ztvárnila roli Anai v Rossiniho opeře Moïse et Pharaon. Následovaly debuty v Covent Garden (Violetta) nebo v berlínské Deutsche Oper (Donna Anna).
Britský činoherní režisér Michale Grandage je nositelem ceny Tony, Laurence Oliviera i dalších britských ocenění. Z oper zatím režíroval Madame Butterfly v Houstonu a Billyho Buda v Glyndebournu. Jeho inscenace Dona Giovanniho nahradila pojetí Marthy Keller z roku 2004, které se příliš neujalo, zvláště když mu předcházela produkce Franka Zeffirelliho.
Dona Giovanniho uvedla Met poprvé roku 1883 a od té doby se v titulní roli vystřídaly osobnosti jako Ezio Pinza, Victor Maurel, Cesare Siepi, George London, Sherill Milnes, James Morris, Samuel Ramey, Ferruccio Furlanetto, Thomas Hampson, Dwayne Croft, Bryn Terfel, Dmitri Hvorostovsky, Gerald Finley nebo Erwin Schrott.
Mezi představiteli různých rolí v této opeře nacházíme v archívu Met i české a slovenské umělce. Během svého působení v Met zpíval Leporella český basista Pavel Ludikar, ve čtyřicátých letech se jako Donna Elvíra představila Jarmila Novotná. V devadesátých letech ztvárňoval Komtura slovenský basista Sergej Kopčák, roku 2009 debutoval jako Don Ottavio v Met slovenský tenorista Pavol Breslik. A nyní je tedy následuje Štefan Kocán coby Komtur.
Zde je kompletní obsazení tak, jak je ohlášeno k dnešnímu dni.
Don Giovanni............Mariusz Kwiecien
Donna Anna..............Marina Rebeka
Don Ottavio..............Ramón Vargas
Donna Elvira..............Barbara Frittoli
Leporello...................Luca Pisaroni
Zerlina......................Mojca Erdmann
Masetto....................Joshua Bloom
Commendatore...........Štefan Kocán
Harpsichord: Fabio Luisi
Mandolína: Joyce Rasmussen Balint
Dirigent...............Fabio Luisi
Režie...................Michael Grandage
Scénografie...........Christopher Oram
Světelný designer...Paule Constable
Choreografie..........Ben Wright
Televizní režie........Barbara Willis Sweete
Vaše názory: [11]
Tudorovci přicházejí 14. říjen 2011, 12:08
Vítáme naše diváky v nové sezóně přenosů, kterou letos zahajuje titul, jenž mnozí nejspíš uvidí „na jevišti“ poprvé. V dramaturgii Metropolitní opery zahajuje Anna Boleynová „tudorovskou“ sérii.
Pro Donizettiho byla tato opera jakýmsi završením etapy zrání a vlastně i prvním výraznějším úspěchem, díky němuž k sobě obrátil větší pozornost tehdejšího hudebního světa. A to přesto, že už v té době měl za sebou pěknou řádku oper.
V milánském Teatro Carcano (dnes slouží činohře), pro nějž operu zkomponoval, měl k dispozici nejslavnější zpěváky té doby, především sopranistku Giudittu Pastu a tenoristu Giovanniho Batistu Rubiniho, ale i další pěvce. Tomu přirozeně odpovídá i náročnost partů.
Anna Boleynová je sice melodická opera, melodie však rozhodně nepůsobí prvoplánovým a vděčným dojmem. Od prvních taktů sugerují dusné a kruté, ničím neprosvětlené hudební drama. Temné atmosféře ostatně svým způsobem odpovídá i part titulní představitelky, jemuž sice nechybějí virtuózní nároky, ale leccos se v něm odehrává spíše ve střední i nižší poloze. Odpovídá to dobovým popisům hlasu Giuditty Pasty, který byl zřejmě spíše mezzosoprán, ovšem s velkým rozsahem.
V novějších dějinách tomuto ideálu bezesporu nejvíce odpovídala Maria Callas, jak dokazuje legendární nahrávka z La Scaly, zatímco Joan Sutherland ji už natočila přece jen už pozdě (1987), navíc sledujeme-li její zpěv s notami v ruce, zjistíme, že řadu pasáží zpívá raději výš. V sedmdesátých letech platila za vynikající představitelku Anny Boleynové i Beverly Sills.
Anna je v opeře líčena (podobně jako Lucia z Lammermooru) jako zcela nevinná oběť okolností, vmanipulovaná do osudové situace, což nemusí úplně odpovídat historické realitě, ale poskytuje to příležitost k rozehrání lidské tragédie. Za obrovský úspěch, který měla Anna Boleynová při světové premiéře i za to, že se udržuje v repertoáru dodnes, vděčí i velmi dobrému textu (na operní poměry) od Felice Romaniho. Pro svou nahuštěnou tragiku a dramatický spád se čte dobře samo o sobě (Romani později napsal pro Donizettiho i libreta k Nápoji lásky a Lucrezii Borgii). Na Romaniho půdorysu vystavěl Donizetti velká čísla, z nichž nutno upozornit zvláště na duet Jindřicha a Jany Seymourové (skvěle vystihující protichůdné pocity krále a jeho nové favoritky a spíše připomínající dva monology), a především na velkou scénu Anny a Jany, v níž královna odpouští své sokyni. Opera vrcholí árií Annina milence Percyho Vivi tu (v níž prosí Annina bratra, aby přijal královu milost a zůstal naživu) a poté scénou deliria, do něhož před popravou upadá Anna Boleynová. Tyto scény rozhodně nepůsobí pouhým pěveckým efektem. Jakkoli dovolují zpěvákovi rozvinout své umění, a třeba si i něco přizdobit, snaží se současně vystihnout skutečný stav mysli. Je to prostě krok k psychologické studii.
Ale koneckonců ať posoudí diváci sami. Zde je kompletní obsazení tak, jak je ohlášené k dnešnímu dni.
Anne Boleyn (Anna Bolena).......Anna Netrebko
Jane Seymour (Giovanna).........Ekaterina Gubanova
Henry VIII (Enrico)..................Ildar Abdrazakov
Lord Richard Percy (Riccardo)....Stephen Costello
Mark Smeaton.........................Tamara Mumford
Lord Rochefort.........................Keith Miller
Sir Hervey...............................Eduardo Valdes
Dirigent.......................Marco Armiliato
Režie......................... David McVicar
Scénografie..................Robert Jones
Výtvarník kostýmů.........Jenny Tiramani
Světelný design.............Paule Constable
Choreografie..................Andrew George
Televizní režie................Gary Halvorson
Vaše názory: [12]